PAPIDU – ROZHOVOR

Během Slou Fashion Days jsme si popovídaly se zakladatelkou značky Papidu, Gabrielou Pilařovou. Papidu se zabývá tvorbou produktů z papíru a recyklovaného textilu. K výrobě se využívá zejména odřezový papír, tedy papír, který už se nehodí ke svému původnímu účelu, zbyl a může se zdát nepotřebným. Tomu značka dává novou a prakticky využitelnou formu.

Jak vznikl nápad začít s Papidu?

Vše začalo vlastně už hrozně dávno. Jako dítě jsem byla fascinovaná papírem, což má podobně ale asi většina dětí, které přijdou do papírnictví, kde je vše pestré a barevné. Ráda jsem s ním pracovala, vymýšlela různé zajímavosti a moc mě to bavilo. Později se vdávaly mé dvě kamarádky a já je chtěla potěšit a pomoct jim, jelikož jsem na svatbách nemohla být. Připravila jsem pro ně jmenovky a od té doby se vše začalo pomalu rozbíhat. Ozývaly se mi kamarádky kamarádek a přes svatby a svatební oznámení jsem se dostala více k práci s papírem, čímž mně samotné začaly vznikat odřezky. Když už jsem jich doma měla hromadu, přemýšlela jsem, co s nimi. Většinou to jsou netypické formáty a bylo mi líto je vyhodit, jelikož se často jedná o luxusní drahé papíry, které se nedají dál strojově zpracovat. Začala jsem více přemýšlet nad tím, že i v běžném provozu reprografických studií vznikají odřezky a že je spoustu papíru, který se jen tak vyhodí. Je vlastně stvořený a hned zase vyhozený. A tak vznikla první papírová pralinka.

Mohla byste shrnout, co nabízíte ve svém portfoliu a na jaké formáty se zaměřujete?

Produkty vyrábím z odřezků a zbytkových materiálů, ale zároveň je potřebuji doplňovat i novým papírem, jelikož odřezky jsou specifické a neobsáhnou vše, co bych chtěla zákazníkům nabídnout. Nový papír zpracovávám tak, abych ho využila beze zbytku. Formáty mých sešitů jsou proto atypické, protože si formát rozřezávám tak, abych netvořila odpad. Nejsem klasické papírnictví, přizpůsobuji své produkty materiálu, který se ke mně dostane a tvořím malé kolekce. Pořád mi přichází nový materiál a variabilní formáty, což je pro mě kreativně povzbuzující.

Jak získáváte zbytkový materiál, spolupracujete s někým?

Nemám nikoho, kdo by mi materiál dodával pravidelně, stává se to spíše náhodně. Někteří lidé už vědí, co dělám a když vyklízejí byty, dávají mi staré papíry. Chodím se ptát také sama do velkoskladů nebo po bazarech, kde bývají třeba staré nedopsané deníky. Stále dělám i věci na míru, takže sama sobě vytvářím odřezky. O materiál nemám nouzi.

Jsou věci na zakázku to, co vás baví nejvíc? 

Neřekla bych, že mě baví nejvíc, protože je to úplně jiný druh práce. Povídáte si s klientem, vytváříte věci konkrétně pro něj, nacházíte společně to nejlepší a to je vlastně docela neekologický proces. Hodně při něm zkouším, ale materiál, který mi zůstane, zpracuji pak v Papidu jinak a tím se to vyváží. Asi potřebuji kombinaci obou.

Máte vystudovaný nějaký obor s Vaší prací spojený nebo se jedná čistě jen o zálibu?

Ne, nemám vystudované nic, co by s mou prací souviselo. Naposledy jsem měla výtvarnou výchovu na základní škole. Sama nechápu, jak se mohlo stát, že jsem se tomu dříve nevěnovala. Dlouho jsem totiž tancovala a to byl můj život. I během tancování jsem sice na různé akce vyráběla programy nebo plakáty, ale nebylo to nikdy to hlavní. Přijde mi neuvěřitelné, že se chce po mladých lidech, aby se dokázali rozhodnout, co budou v budoucnu dělat. Já osobně to vůbec nevěděla. Tancovala jsem a byla s kamarády,  nedokázala jsem určit, čím se budu živit a co by mě bavilo.

Jak dlouho funguje projekt s názvem Papidu?

Budou to dva roky. O Vánocích 2015 se konal v Ostravě vánoční jarmark a tam jsem poprvé zkusila své produkty vystavit. Pamatuji si také, že jsem dlouho řešila jméno a jak celý projekt pojmout.

Na projektu pracujete zatím sama? Máte nějaký ateliér?

Ano, pracuji a vše sama vyrábím. Zatím jsem velmi úsporná, neměla jsem totiž mnoho času. Pracuji z domova, kde mám vyčleněný prostor, kterému říkám ateliér a kde mám svůj chaos. Doteď jsem mohla pracovat jen v noci nebo když děti spaly, takže to byla asi nejvíce flexibilní volba. Nyní přemýšlím, jak to pojmout do budoucna, když děti začnou chodit do školky. Hodil by se mi větší prostor a více pomocníků, ale je pro mě důležité být s rodinou.

V Papidu se snažíte minimalizovat odpad a recyklovat. Jaký je váš celkový postoj k této problematice, zabýváte se udržitelností i v jiných částech života?

Řekla bych, že dost. Pamatuji si, že když jsem byla malá, řešila jsem otázku vody. Vnímala jsem, že z vany nebo umyvadla odtéká pryč a přemýšlela jsem, kam jde. Věděla jsem, že je to životodárná tekutina, která se někam ztrácí. V poslední době se na nás ze všech stran valí různé informace a myslím, že každý normálně uvažující člověk by to měl vnímat. Planeta není nafukovací. Vytváříme strašně moc věcí, které pak nejsou kam dát. Vidím to i u dětí – přijde na návštěvu babička, tetička a každá něco přinese. Ty věci jsou ale k ničemu, jen kusy plastu, je to katastrofa. Dále mě také začíná čím dál tím víc tížit otázka oblečení. Nechci cítit lítost, že nějakou věc už nepoužívám a chci se jí vzdát. Vím, že zážitky zůstávají ve mně a nepotřebuji věci, které by mi to připomínaly.

Vedete tímto směrem i své děti?

Snažím se, ale s dětmi je to komplikované, protože ony to ještě nedokáží pochopit. Chtějí spoustu věcí, líbí se jim barvy a očekávají dárečky. Je obtížné čelit i zbytku rodiny. Ta naše je veliká a každý je chce potěšit, chce vidět jejich radost. Snažím se teď dělat jedny Vánoce, kde bude více generací společně, baví mě to a sama pozoruji, jak se v žebříčku generací posouvám. Ráda bych vše skloubila, ale není to vždy tak jednoduché. Velkou vinu na této situaci má i mediální masáž.

Máte pocit, že se vše posouvá k lepšímu a že se lidé zajímají o recyklované produkty?

Ano, určitě mám. Občas si říkám, jestli to není jenom současný trend, ale stále potkávám více podobně smýšlejících lidí a věřím, že jsou o tom opravdu přesvědčení. A i kdyby by to byl jen trend a lidi chtěli být pouze momentálně in, i tak z toho země bude akorát těžit a my ostatní také. Každý si k tomu musí dojít sám.

Spolupracujete momentálně s někým?

V Praze jsou některé mé produkty dostupné v obchodě HNST.LY, v Ostravě, odkud pocházím, v koncept storu Ty Identity a  také na Slovensku, v bratislavské vegan kavárně U Dobrožrúta, kde mají malý obchod. Chtěla bych také více pracovat na webových stránkách a propagovat je.

Jaké máte plány do budoucna? 

Napadá mě spousta nových věcí, často teď přemýšlím nad udržitelností života. Nemám konkrétní plán, jsou to spíše myšlenky, které se mi honí hlavou a potřebuji čas a prostor na to se jim věnovat. Konkrétně s Papidu teď začíná nová etapa, protože mé děti jdou do školky. Budu mít tak více času na práci, chci se projektu věnovat víc a mít to jako zaměstnání. Vše ale ještě musím promyslet – místo, nové stroje a jak investovat. Co je ale už jisté, jsou akce, které proběhnou do konce roku – Lemarket v Praze a Meet Design v Ostravě, kam vás všechny zvu.

Děkujeme Gabriele za rozhovor!

Web: https://www.papidu.cz/

Instagram: https://www.instagram.com/papidu_cz/

Autor a fotky: Tereza Bourová; poslední foto: Gabriela Pilařová

prev
next
UA-93599114-1