CARRY SOMERS – FASHION REVOLUTION

Carry Somers je zakladatelkou celosvětového hnutí Fashion Revolution. To vzniklo jako reakce na pád bangladéšské továrny Rhana Plaza, kde v roce 2013 zemřelo přes tisíc pracovníků šijících oděvy pro světové módní řetězce. Již více jak čtyři roky se Fashion Revolution v čele s Carry Somers zabývá otázkami fungování světového módního průmyslu a upozorňuje na jejich praktiky. Stojí i za každoroční známou akcí Fashion Revolution week, během které nabádá spotřebitele, aby pokládali značkám otázku Who made my clothes?. Pro ty, kteří se zajímají o slow fashion, představuje Carry ikonu a inspiraci. V září navštívila pražský SLOU Fashion Day, během kterého kromě prezentace poskytla i několik rozhovorů. My jsme byly jedny z těch, kdo měl šanci si s Carry popovídat a nyní (později, ale přece) se o to nejzajímavější podělíme i s vámi.

Jak se jako spotřebitelé máme chovat, pokud nechceme podporovat fast fashion, ale zároveň si nepřejeme, aby statisíce lidí v rozvojových zemích přišlo o práci? Palčivá otázka, nad kterou mnoho z nás přemýšlí, ale kterou málokdo dokáže zodpovědět. A čím více o ní přemýšlíme, tím spíše se celá situace může zdát jako začarovaný kruh, ze kterého nelze ven. Během Slou Fashion Day jsme navštívily povídání Jarmily Štukové o její návštěvě Bangladéše. Jarmila vyprávěla mimo jiné o situaci v místních továrnách, o kontaktu se švadlenami a krejčími a také o tom, jaký mají místní pracovníci strach, že přijdou o práci, pokud by se západní svět začal ve velkém angažovat a módu z řetězců zcela bojkotovat. Co je tedy správné? Jaký má na tuto problematiku názor Carry?

„Musíme si uvědomit, že mít v Bangladéši práci, je o hodně lepší než mnoho jiných alternativ. Spoustu šestnáctiletých dívek má již rodinu a nemůže jít bez svolení manžela ani ven… Proto věřím, že módní průmysl s sebou přináší i něco dobrého. Nicméně mít práci by mělo znamenat mít dobrou práci, práci s mzdou, která zajistí pracovníkům základní potřeby nutné k přežití. Nikdy ale nemluvíme o bojkotování. Chceme i nadále tyto továrny podporovat, ale vyžadujeme, aby byly lepší, víme, že mohou být lepší. Výzkum ukazuje, že by stačilo vydat cca 40 euro centů navíc za každý kousek vyrobený v Bangladéši, aby zaplatil pracovníkům minimální mzdu a aby továrny splnily regulace. Bohužel, nelze mít na trhu jen malé udržitelné eco-friendly značky, možná v ideálním světě, ale to se v tom našem nestane. Musíme si uvědomit, že lidé nakupují v řetězcích, brát to jako fakt, nezakazovat jim to a nedávat to veřejnosti za vinu – místo toho chtít, aby se změnily praktiky řetězců. Asi 30 % známých značek se zavázalo k poskytování alespoň minimální mzdy pro své pracovníky, nicméně jen čtyři z nich doložily nějaký pokrok. H&M bylo jedna z nich. Je třeba vyvinout nátlak na značky jako Forever 21, Claire’s accessories, (ale i luxusní značky, které vytváří své produkty v úplně stejných továrnách), aby byly více transparentní a prokázaly postup ve věcech, ke kterým se zavázaly.  Jako zákazníci máme velkou moc věci změnit. Můžeme se zeptat „Who made my clothes?“-  na webu Fashion Revolution máme novou aplikaci, kam stačí pouze zadat název značky a automaticky se jí odešle e-mail. Zapojit se nikdy nebylo lehčí.“

Carry věří, že pokud zákazník bude vyžadovat odpovědi ve své lokální pobočce obchodu a bude se ptát často, prodavači budou informovat manažery a ti zase své nadřízené. Hlavní změna ale může přijít až se změnou legislativy a naštěstí již v různých zemích na světě přichází v platnost nové zákony, podle kterých se značky musí řídit. Za poslední rok mnoho z nich zveřejnilo seznam svých továren a dodavatelů, což je úspěch. Na stránkách Fashion Revolution je dostupný seznam více než sto značek s vysokým obratem, které zveřejňují tyto informace. Mezi ně patří i výše zmiňovaná značka H&M nebo Zara. Nejedná se tedy pouze o marketingový trik, jak se více zalíbit veřejnosti?

„H&M nemluví jen o tom, co hodlají dělat, ale dokazují, jak ve slibovaných věcech postupují a pravidelně vydávají reporty. I Zara zveřejňuje své dodavatele. To je velmi důležité a mnoho ostatních módních brandů to nedělá. Na druhou stranu, jsou to ti, co velkou část problému způsobují, ale co se týče dodavatelů, odvádějí vážně dobrou práci a ostatní značky by si z nich měly vzít příklad. Také nelze jen produkovat oblečení a nezajímat se o odpad, značky se musí snažit o recyklaci materiálu. V H&M investují peníze do inovativních vláken a textilních technik. Také pořádají konference i pro další značky na témata jako otázka minimální mzdy. Myslím, že tento způsob spolupráce mezi značkami je vážně dobrý nápad.“

Fast fashion se vyznačuje tím, že produkuje oblečení velmi rychle. Dle Carry nemusí mít ale slovo „fast“ jenom špatnou konotaci. Špatné je jen v případě, kdy se klade až přílišný nátlak na pracovníky. Zboží se ale může produkovat ve stejném městě, kde se poté prodává a celý proces bude tedy přirozeně rychlejší. Větším problémem než rychlost je dle Carry rozhodně nadměrné množství.

„Množství je velký problém. S hashtagem #lovedclostheslast se snažíme, aby lidé investovali do kousků, o které se posléze budou starat, opravovat je, upcyklovat je a které budou využívat delší dobu. Já sama nakupuji často z druhé ruky a když si kupuji nové věci, investuji do kvality, do kousků, který mohu mít ve skříni třeba 10 let. Nedávno vznikl na youtube i koncept haulternative, což jsou swapy oblečení a ty mají velký dopad na mladé lidi, kteří tato videa sledují. Dle mě je mnohem zábavnější vybírat ve vintage a second hand obchodech a hledat zajímavé kousky s historií. Ale bude to ještě dlouhá práce. „

Zeptaly jsme se Carry i na tipy, jak ukázat lidem, kteří zatím nemají o situaci v módním průmyslu žádné povědomí, co se děje.

„Myslím, že dokument jako je „The True Cost“ dokáže hodně otevřít oči a informovat lidi o tom, o čem doposud netušili. Po skončení filmu jim ale musíme nabídnout i nějaká řešení. Na stránkách Fashion Revolution jich je spoustu. Nemusíme být aktivisti, ale i tak existuje mnoho způsobů, jak se zapojit.“

A co nás čeká v budoucnu? Kde se bude módní průmysl nacházet za 30 let? Zakladatelka Fashion Revolution doufá, že značky budou investovat peníze především do recyklace a zpracovávání materiálů. Je nutné, aby se změnil průmysl s bavlnou a kůží a celá produkce byla nastavena více udržitelně. Důležitá je i investice do nových udržitelných materiálů, omezení nadprodukce plastu, který nám znečišťuje oceány a také, aby se lidé naučí nakupovat více uvědoměle. A především také doufá, že nás nečeká žádná další katastrofa jako zřícení komplexu Rhana Plaza.

FASHION REVOLUTION

Moc děkujeme týmu Slou za zprostředkování rozhovoru a poskytnutí fotografií.

prev
next
UA-93599114-1