SLOW STYLE – ADÉLA STŘEDOVÁ
  1. Já, Adéla

Jsem začínající architekt, nadšený lingvista a evropoběžník. Po sedmi letech strávených v Barceloně teď dělím svůj čas mezi Prahou a Paříží. Největší radost mi udělá objevení dobré kavárny v Paříži (nevěřili byste, jak špatná tam bývá káva) nebo moci vidět haute couture zblízka (Diora v Musée des Beaux Arts si budu pamatovat celý život). A po letech probdělých nocí na vysoké i možnost se pořádně vyspat.

2. Inspirace

Budu uncool a řeknu to narovinu: Instagram u mě stále vede, ač si na něj neustále stěžuju. Před pár měsíci jsem na něm udělala čistku a přestala sledovat účty, které jsem tam měla stejně jen ze setrvačnosti a od té doby ho neberu už tak vážně. Baví mě konceptuálno, malé španělské značky, Portugalky, lidé co znám osobně a náš holčičí skupinový chat s memes. Kromě toho mě hodně inspiruje umění, ať už muzea v Paříži (Rodinovo! Nymphéas! Musée de Beaux Arts!) nebo v Praze (tam vede Veletržní palác), architektura, materiály, cestování a nebo filmy. Teď zrovna nemůžu vyhnat z hlavy zelené šaty Tippi Hedren v Ptácích.

3. Styl
Pro můj styl jsou důležité tři věci: materiál, silueta a barvy. Z materiálů naprosto vedou ty přírodní, protože oblečení mi musí být příjemné na kůži. Nemám ráda umělost materiálovou ani jinou. Střihy mám ráda ty odkazující k minulosti a v 90% případů nosím siluetu se zvýrazněným pasem. Barevně má můj šatník pevný základ (bílá, šedá, odstíny modré, světlounce růžová), ke kterému pak každou sezónu přiřadím nějaké další odstíny, posledně to byly červená a šalvějově zelená.

4. Udržitelnost
O udržitelnost mám nějaké povědomí již pěknou řadu let, ale zajímám se o ní víc od školy, kde nám vtloukali do hlavy, že stavebnictví je druhý nejznečišťující průmysl na světě. Čísla a statistiky občas říkají, že první je móda, nebo že první je doprava, každopádně principy jsou na všech úrovních stejné: rozmýšlet se, které věci opravdu potřebujeme, odkud jsou a zda-li vydrží, když se o ně budeme dobře starat.
V módě se mi udržitelné principy daří udržovat poměrně dobře a jsem za to na sebe pyšná. Často nakupuji u lokálních a řemeslných značek, hlavně ve Španělsku mi místní móda opravdu vyhovovala. Oblečení nosím několik let, nic mi ve skříni nevisí s visačkou. Vzhledem k velikosti našeho pařížského bytu a jedné skříni pro dva jsem zjistila, že v podstatě žiju s koncepty capsule wardrobe, ač svou barevností a stylem bych se k němu úplně nepřiřadila. O věci se poctivě starám. Baví mě nakupování v second handech, ale bohužel ve velkých městech jsou předražené a vybrakované, takže mi se k nim dostanu jednou do roka a supluji si to online kousky z druhé ruky.

5. Heels in Prague
 

Před osmi lety jsem si založila blog Heels in Prague, protože jsem byla frustrovaná ze zoufalé módní situace u nás. V té době ještě nebylo nic nezvyklého nosit sportovní bundu i k šatům do tanečních a podpatek aby člověk pohledal. Ač stylově se toho mezitím hodně změnilo k lepšímu, tak si myslím, že máme ještě co dohánět, co se týče kvality a výdrže oblečení- a to bohužel celosvětově. Pro mnoho lidí je důležitá buď značka nebo cena, nákupy se berou jako balzám na podrážděné nervy a oblečení jako zahoditelné. Nedostali jsme se ještě do bodu, kdy budeme myslet více než na půl roku dopředu.
Kvůli práci už nemám příliš času ani energie blog psát, ale pro mě bylo stejně nejdůležitější začít u sebe – s oblečením se mi to daří, ale plno dalších věcí chci ještě zlepšit, tak aby má vlastní pohodlnost nebyla zbytečně zatěžující.

Autor a foto: Adéla Středová

Instagram: @heelsinprague

prev
next