PRO JEDNOHO ODPAD, PRO DRUHÉHO DENNÍ CHLÉB

Už jste slyšeli o freeganství neboli freeganismu? Určitě ano. Ale víte, že se nejedná pouze o vybírání jídla z popelnic? Freegani vyznávají alternativní způsob života, díky kterému se cítí svobodnějšími a ze kterém právě nejvíce vyčnívá hledání náhradního zdroje potravy. Nejedná se však o boj o přežití, nýbrž o etický postoj vůči konzumní společnosti.

Freegan není bezdomovec

Freegani se neštítí tzv. dumpster divingu neboli potápění se do popelnic, a proto si je mnozí pletou s bezdomovci. Nejčastěji „kontí“ u supermarketů a restaurací (pokud tu nejsou popelnice zamčené), kde se vyhazuje použitelných potravin nejvíce. A aby freegani objevili popelnice s vyhozeným jídlem snáz, existují k nim dokonce dumpster mapy s poznámkami, a to jak celosvětová, tak i české, například pražská.

V kontejneru nejčastěji končí jídlo, kterému kromě prošlého data spotřeby nebo natrženého obalu nic není. Hojně se vyhazuje také ovoce a zelenina, které neodpovídají představám zákazníků a obvyklým normám, prostě nejsou dost hezké. Velká část popsaného jídla sice podle prohlášení řetězců putuje do tzv. potravinových bank, zbytek se ale nevyužije. A to je (nejen) podle freeganů velká škoda. Za to, aby se daly prošlé potraviny dál využívat, bojuje například i organizace Zachraň jídlo nebo Food Not Bombs.

Kromě vybírání popelnic si freegani jídlo také sami pěstují nebo jednoduše trhají tam, kde volně roste. Freeganství totiž, jak už samotný název napovídá – free + vegan, jde ruku v ruce s veganstvím. Tito lidé většinou kromě boje proti celosvětové nadspotřebě hájí i práva zvířat. Proto z popelnic neberou žádné jídlo živočišného původu.

Víc než jen boj proti plýtvání jídlem

Freegani nedumpsteří jenom pro sebe a svou obživu. Jejich hnacím motorem není bída ani nouze o hmotné prostředky. Vůbec ne. Jejich přesvědčení má co dočinění s udržitelností, ekologickým myšlením, ale i s uznáváním squattingu. A zachází ještě dál. Pokud se teď chcete stát freeganem jenom proto, že je to moderní, zapomeňte na to. Freeganismus si nejde jen tak vyzkoušet. Jedná se o životní styl a postoj vůči společnosti, v který buď věříte, nebo ne.

V čem tedy freeganství tkví? Freeganismus úzce souvisí s plýtváním celosvětovými zdroji. Jde o sdružení lidí nebo chcete-li komunitu, která sdílí stejný názor a společně se snaží nepodílet se na přehnané spotřebě zdrojů tak, jak je to v dnešní konzumní společnosti běžné. Freegani nevidí chybu pouze u jednotlivých firem produkujících spotřební zboží nebo v určitém zboží. Chyba je podle nich už v samotném systému.

Freegani si také hájí vlastní svobodu. Vyskytli jsme se totiž v jakémsi začarovaném kruhu – příliš pracujeme, abychom měli dostatek prostředků, leckdy bez přemýšlení plníme úkoly od nadřízených, naše psychika pak trpí, stresujeme se, platíme spoustu účtů, zase se stresujeme, kupujeme si věci, které nepotřebujeme, abychom se potěšili… Něco na tom bude, že? A jak to tedy dělají freegani? Ti své základní potřeby pokryjí například částečným pracovním úvazek nebo krátkodobým zaměstnáním a zbytek svého času rozdělí mezi rodinu a komunitní, neziskové či aktivistické projekty.

První zmínka o freeganství pochází z USA ze šedesátých let dvacátého století, ale samotný životní styl se jasně vymezil až v letech devadesátých. Zhruba před dvaceti lety se freegani začali pravidelně scházet a své myšlenky i s pomocí webu freegan.info šířit.

Kolik jídla vyhodíte vy?

Co freeganům vadí nejvíc a nad čím bychom se měli pozastavit i my ostatní? Nad bezbřehým plýtváním potravinami. Až třetina veškerého vyprodukovaného jídla se vyhodí nebo znehodnotí (tj. více než miliarda tun ročně). Přitom ale každý devátý člověk na světě hladoví. Jak se to může stát?
Občas se bohužel stane, že vyhodíme plesnivý chleba, ale není přece jenom na čase se i nad svým vlastním plýtváním zamyslet? Každý Čech totiž v průměru vyhodí kolem 70 kilogramů jídla ročně, což není zrovna málo… A pokud právě teď odjíždíte na dovolenou a máte přebytečné potraviny v ledničce, nevyhazujte je. Mrkněte raději na jeden z našich předchozích článků.

Autor: Nikola Nevečeřalová

Foto: Pixabay, Pexels

Zdroje: 1, 2, 3

prev
next